Života běh nezastavíš...
Haf moji kamarádi, jak čtyřnozí, tak dvounozí(snad nikdo nemáte víc noh jak čtyři, to já nerada..). Tak jsem se rozhodla, že Vám dám vědět, co je u mě nového.
Po těžké nemoci mě opustila moje náhradní maminka a nejlepší kamarádka Iriska. Byla jsem moc smutná, nic mě nebavilo, na cvičáku jsem neposlouchala, a nejhorší bylo, že byla mooooc smutná i panička a já jako správný kokřík vycítím paniččinu náladu, jsem smutnila s ní tím víc.
Všechno přebolelo, jenom jsem byla pořád taková nijaká, nekomunikativní a uťápnutá. Do toho jsem slavila svoje čtvrté narozeniny.
V neděli se vzbudím celá natěšená a psové, ono se nic nedělo! Tak jsem si říkala, Vydrž holka, odpolko to propukne…A furt nic. Už byl večer, panička mi přišla dát na dvůr pusu na dobrou noc a prý, Těš se na zítra. No nenaštvalo by vás to? Ráno si v klidu odjela do práce, před polednem odjel i páníček a představte si to, oni se ve tři hodiny vrátili s jakýmsi košíkem, divně smrděl a celkově byl jaksi mimo a z něj na mě vykouklo cosi černého, ježatého, okatého a ušatého!!! Prý to máš radost, co? Hafani moji, mě brali mdloby...Pak to mrňavé cosi na mě začalo vrčet a štěkat, bránit si svůj koš a bůhví co ještě. Tak se všichni přiznejte, kdo z Vás dostal k narozkám jako ségru knírače?